Očekávaný souboj „titánů”, kteří v minulé sezóně patřili mezi účastníky divize nabídl hned od začátku vyrovnané utkání. Tedy, to by si divák nepřítomný v hale sledující pouze on-line zápis o utkání mohl mylně myslet. Navzdory velmi těsnému skóre po 2 periodách 2:1 z pohledu hráčů Žďáru nad Sázavou byl obraz hry diametrálně jiný. Snipers vůbec nedokázali chytnout tempo a byli pouhým sparring partnerem pro domácí.

Ti svojí střeleckou převahu naplno projevili až v poslední periodě a díky 6 vstřeleným brankám zaznamenali další vítězství. Pro Snipery to byla naopak první prohra v sezóně a bezdebat nejhorší výkon.

Chuť si chtěli muži napravit proti soupeři z Moravských Budějovic. Avšak když se nedaří, tak se nedaří. Snipeři nechali nejenom taktické pokyny, ale zejména chuť hrát florbal a základní principy jejich hry nejspíš někde po cestě a do druhého utkání hracího dne vstoupili stejně laxně jako do toho předešlého. Soupeř po 17 minutách utkání vedl už 4:1. S prohrou se nechtěli Snipeři spokojit a k velkému náporu zavelel zejména Ondra Pánek, který si připsal hned 3 gólové nahrávky.

Sniperům se podařilo skóre utkání vyrovnat, rozhodující slovo měl nakonec soupeř, který necelé 3 minuty před koncem dokázal našim mužům opět odskočit. Při závěrečné hře 6 proti 5 na sebe v rozhodující moment vzal zodpovědnost Adam Benáček, ale jeho projektil mířil vysoko nad. Druhé utkání víkendu tak skončilo také prohrou.

Snipers se tak komplikují ambice na postup a nebudou si moct v následujících utkáních dovolit jakoukoliv ztrátu bodu, chtějí-li pomýšlet na brzký návrat do Divize.

Komentář trenéra Filipa Koláře:

Člověk by si myslel, že budeme po 2 měsíční pauze od florbalových klání plní energie a chuti porvat se o dalších 6 bodů. Jak šeredně jsem se mýlil ukázal víkend. Mám pocit, že vyhrát přijeli pouze 4 hráči a zbytek jel jenom na výlet. Chyběly nám základní herní návyky, chuť hrát spolu, chuť vyhrát a mnoho dalšího. Musíme si společně sednout a ty hlavní problémy identifikovat, pojmenovat a rychle je napravit. Každý si prvně zamést před vlastním prahem a až potom rozdávat moudra. Pokud nám nezbyde nic jiného, budeme na nacházející turnaje jezdit klidně jen v 8 lidech, u kterých je ale zřejmá ochota hrát, vyhrát a pochopitelně dokáží prodat svojí kvalitu. Věřím ale, že tento víkend pro nás byl tou potřebnou „fackou”, která nás probere a my se vrátíme jako hladový a správně naladěný tým.