Dalším kolem pokračovala celostátní 1. dorostenecká liga. Tentokrát jsme cestovali do Prahy Kunratic, abychom změřili síly s týmy Olomouce a Ostravy. Odehráli jsme dvě těžká utkání s kvalitními soupeři, na body náš výkon tentokrát nestačil. V obou utkáních jsme vedli, ale druhé i třetí třetiny shodně prohráli.
Muži B se o víkendu představili ve Žďáru nad Sázavou. Na cestu se vypravila 14členná výprava s jasným cílem - urvat maximální počet bodů a poskočit v tabulce nahoru. Snipeři složili jeden z nejmladších možných týmů - do zápasů nastoupilo celkem 7 hráčů ročníku 2007, tedy předpisy stanovený nejnižší věk, ve kterém může hráč nastoupit do zápasu dospělé kategorie. A mladé pušky se rozhodně neztratily!
Třetí kolo ligy Vysočiny elévů odehráli naši Snipeři v Pelhřimově. Toto město kuriozit a rekordů je také velkým florbalovým městem. Malým důkazem bylo sobotní setkání celkem dvanácti týmů elévů v domácí hale místního florbalového klubu Spartak Pelhřimov.
V neděli 3. listopadu dorostenci odehráli v hale UNYP v Praze dva skvělé zápasy s těžkými soupeři, které nabídly našim fanouškům napětí, emoce, a nakonec i výhru nad jedním ze soupeřů.
Přišel, viděl a začal se odborně vzdělávat, aby svým dětem mohl co nejvíce dát, přesněji poradit v jejich florbalovém růstu. Z nevinné snahy pomoci svým dětem, se vyklubala velká láska a netrvalo dlouho a Pavel Nesnídal získal angažmá u mladých Sniperů. Od té doby je již neodmyslitelnou součástí vyrůstajících dětí v Třebíči, kde se od letošní sezóny stal i šéftrenérem klubu. Klubu se kterým už navštívil i „mekku“ florbalu, tedy turnaje ve Švédsku a Finsku a k tomu se stal regionálním trenérem kraje Vysočina. Nyní jsme si jej pozvali ke krátkému rozhovoru.
1) Jak ses dostal do klubu?
Do klubu jsem se dostal, podobně jako většina dnešních klubových trenérů, přes své děti. Z počátku jako divák a podporovatel. Po oslovení Petrem Klimešem mladším a zvážení, co klubu a dětem mohu dát, jsem se rozhodl pro aktivní zapojení, kterého nelituji.
2) Pamatuješ si na svůj první zápas, a co si z něho vybavíš?
Začátek byl obtížný a to vzhledem k tomu, že jsem se zapojil na konci sezony 2015/2016 před startem turnaje Prague Games 2016. Je to velmi náročný turnaj na organizaci. Tento ročník byl sám o sobě o to náročnější, že většina hráčů hrála za dvě kategorie B12 a B13. Denní porce zápasů a přesuny mezi halami byly fyzicky i psychicky náročné.
3) Sestav nejlepší lajnu dle sebe ze všech hráčů historie klubu (G, LO, PO, LK, C, PK) a proč jsi vybral tyto hráče?
Vzhledem k tomu, že v klubu nejsem za matadora a má činnost se nedatuje k vzniku oddílu, tak bych některým hráčům a především našemu Mišákovi (Michalovi Pazderníkovi) nejspíš křivdil. Koho si však vybavím, jsou kluci Štěpánkovi, Štefan Furdan a v bráně David Štos, který mne bavil při postupu do Národní ligy. Kdo tyto kluky zná, tak mu musí na prvním místě naskočit slovo ZÁBAVA! Ale abych byl upřímný, v první řadě bych zmínil naše hráče/hráčky mládežnických kategorii, protože to je naše budoucnost a maximálně si užívám jejich posun.
4) Rozdíl mezi začátkem Tvého působení v klubu a současností?
Určitě sebevědomí. Jsou určité věci, kterým věřím a snažím se je prosadit. Na začátku jsem spíš naslouchal a koukal kolem sebe. Dnes pracuji s lidmi, kterým věřím, a oni zase věří mně.
5) Jaký největší úspěch jsi v klubu zažil?
Pro klub je určitě velký úspěch postup do Národní ligy. Pro mne samotného je největší úspěch každá nová sezóna, kdy se potkáme a pokračujeme v tom, čemu věříme, a má smysl.
6) Co se z nově nabyté šéftrenérské pozice změnilo pro Tebe?
Je to pro mne výzva se vším všudy. Od rozšíření trenérského vzdělání až po odpovědnost za nastavené klubové cíle v jednotlivých kategoriích, které chceme plnit.
7) Jaká je spolupráce s trenéry a vedením?
Spolupráce s trenéry je příkladná, všichni trenéři se ve svém volném čase podílejí nejen na sportovním rozvoji našich dětí. Vedení Snipers dělá hromadu neviditelné práce, ale bez nich by klub nebyl tam, kde dnes je. V neposlední řadě bych chtěl ocenit spolupráci s rodiči. Bez jejich pomoci při trénincích, turnajích či při jiných klubových aktivitách by to nebylo vůbec jednoduché.
8) Jak bys zhodnotil podmínky pro přípravu ve Snipers? Co Ti dělá největší problémy v práci s mládeží? Je něco, co se nepovedlo?
Podmínky pro přípravu našich hráčů jsou nastaveny dobře. Zázemí a tréninkové podmínky máme nejlepší na Vysočině. Samozřejmě se vždycky dá na přípravě něco zlepšit, a proto se do přípravy snažíme zařadit stále nové prvky díky různým školením a také v této době populárním webinářům.
9) Která kategorie dle Tvého názoru funguje nejlépe? A co bys ostatním kategoriím doporučil?
Všechny kategorie fungují a musí fungovat stejně dobře, jinak celý proces rozvoje nemůže fungovat. Nemůžeme mezi kategoriemi soupeřit, kdo je nejlepší. Jednotlivé kategorie by měly na sebe navazovat a na konci každé kategorie by měl být na výstupu hráč/hráčka s určitým typem dovedností.
10) Co ti florbal vzal a dal?
Vzal čas? Ne, s tím jsem musel počítat, když jsem do vlaku jménem SNIPERS vstoupil. Dal mi spoustu nových zkušeností, nové přátele a především smysl v činnosti, kterou v klubu dělám.
11) Co bys vzkázal mladým dravým Sniperům?
Dělej to, co tě baví, a nenech se odradit prvním neúspěchem. Cesta za úspěchem je velmi dlouhá, trnitá, bolestivá a není zadarmo, ale nakonec zjistíte, že ta tvrdá práce stojí za to.
12) Jak moc ti florbal chybí v současné "covidové době"?
Chybí mi neskutečně! Chybí mi radost, zklamání, píle, křivdy a vše kvůli čemu to děláme.
13) Myslíš, že se ještě letošní sezóna rozehraje?
Sezóna 20/21 je už bohužel pryč. Pokud se nějaký „restart“ povede, tak doufám, že se v plné síle sejdeme a připravíme na další sezónu, kterou si maximálně užijeme.
14) Doporučil bys Snipery novým zájemcům o florbal, případně proč zrovna Snipers?
Snipers bych doporučil určitě všem holkám a klukům, kteří se chtějí bavit pohybem a najít si kladný vztah ke sportu.