Dvojzápasem s týmem Paskov Saurians zahájili dorostenci Snipers Třebíč play-off 1. dorostenecké ligy. Jako hůře postavený tým po základní části jsme začínali sobotním zápasem na domácí půdě, v neděli jsme cestovali do Paskova. Obě utkání měla shodný začátek v 18 hodin, takže oba týmy čekalo večerní cestování domů.
Předposlední turnaj čekal A-tým Snipers Třebíč na domácí hale na Horka-Domky. Chtěli-li muži zůstat v boji o postup, museli bodovat naplno. Soupeři jim byli Salamandra a Spartak Pelhřimov B.
Po více než měsíčním čekání se elévové těšili na další zápasy. Dočkali se tuto neděli, 23. března, kdy se ve sportovní hale v Jihlavě odehrálo 7. kolo ligy Vysočiny elévů. Naše dva týmy Sniperů čekaly zápasy proti deseti týmům.
V neděli 16. března 2025 se dorostenky Snipers Třebíč vydaly do Soběslavi, kde se uskutečnil závěrečný turnaj sezony. A šlo o hodně, holky od začátku turnaje věděli, že potřebují k tíženému celkovému 5. místu v tabulce nutně získat cenné body.
Přišel, viděl a začal se odborně vzdělávat, aby svým dětem mohl co nejvíce dát, přesněji poradit v jejich florbalovém růstu. Z nevinné snahy pomoci svým dětem, se vyklubala velká láska a netrvalo dlouho a Pavel Nesnídal získal angažmá u mladých Sniperů. Od té doby je již neodmyslitelnou součástí vyrůstajících dětí v Třebíči, kde se od letošní sezóny stal i šéftrenérem klubu. Klubu se kterým už navštívil i „mekku“ florbalu, tedy turnaje ve Švédsku a Finsku a k tomu se stal regionálním trenérem kraje Vysočina. Nyní jsme si jej pozvali ke krátkému rozhovoru.
1) Jak ses dostal do klubu?
Do klubu jsem se dostal, podobně jako většina dnešních klubových trenérů, přes své děti. Z počátku jako divák a podporovatel. Po oslovení Petrem Klimešem mladším a zvážení, co klubu a dětem mohu dát, jsem se rozhodl pro aktivní zapojení, kterého nelituji.
2) Pamatuješ si na svůj první zápas, a co si z něho vybavíš?
Začátek byl obtížný a to vzhledem k tomu, že jsem se zapojil na konci sezony 2015/2016 před startem turnaje Prague Games 2016. Je to velmi náročný turnaj na organizaci. Tento ročník byl sám o sobě o to náročnější, že většina hráčů hrála za dvě kategorie B12 a B13. Denní porce zápasů a přesuny mezi halami byly fyzicky i psychicky náročné.
3) Sestav nejlepší lajnu dle sebe ze všech hráčů historie klubu (G, LO, PO, LK, C, PK) a proč jsi vybral tyto hráče?
Vzhledem k tomu, že v klubu nejsem za matadora a má činnost se nedatuje k vzniku oddílu, tak bych některým hráčům a především našemu Mišákovi (Michalovi Pazderníkovi) nejspíš křivdil. Koho si však vybavím, jsou kluci Štěpánkovi, Štefan Furdan a v bráně David Štos, který mne bavil při postupu do Národní ligy. Kdo tyto kluky zná, tak mu musí na prvním místě naskočit slovo ZÁBAVA! Ale abych byl upřímný, v první řadě bych zmínil naše hráče/hráčky mládežnických kategorii, protože to je naše budoucnost a maximálně si užívám jejich posun.
4) Rozdíl mezi začátkem Tvého působení v klubu a současností?
Určitě sebevědomí. Jsou určité věci, kterým věřím a snažím se je prosadit. Na začátku jsem spíš naslouchal a koukal kolem sebe. Dnes pracuji s lidmi, kterým věřím, a oni zase věří mně.
5) Jaký největší úspěch jsi v klubu zažil?
Pro klub je určitě velký úspěch postup do Národní ligy. Pro mne samotného je největší úspěch každá nová sezóna, kdy se potkáme a pokračujeme v tom, čemu věříme, a má smysl.
6) Co se z nově nabyté šéftrenérské pozice změnilo pro Tebe?
Je to pro mne výzva se vším všudy. Od rozšíření trenérského vzdělání až po odpovědnost za nastavené klubové cíle v jednotlivých kategoriích, které chceme plnit.
7) Jaká je spolupráce s trenéry a vedením?
Spolupráce s trenéry je příkladná, všichni trenéři se ve svém volném čase podílejí nejen na sportovním rozvoji našich dětí. Vedení Snipers dělá hromadu neviditelné práce, ale bez nich by klub nebyl tam, kde dnes je. V neposlední řadě bych chtěl ocenit spolupráci s rodiči. Bez jejich pomoci při trénincích, turnajích či při jiných klubových aktivitách by to nebylo vůbec jednoduché.
8) Jak bys zhodnotil podmínky pro přípravu ve Snipers? Co Ti dělá největší problémy v práci s mládeží? Je něco, co se nepovedlo?
Podmínky pro přípravu našich hráčů jsou nastaveny dobře. Zázemí a tréninkové podmínky máme nejlepší na Vysočině. Samozřejmě se vždycky dá na přípravě něco zlepšit, a proto se do přípravy snažíme zařadit stále nové prvky díky různým školením a také v této době populárním webinářům.
9) Která kategorie dle Tvého názoru funguje nejlépe? A co bys ostatním kategoriím doporučil?
Všechny kategorie fungují a musí fungovat stejně dobře, jinak celý proces rozvoje nemůže fungovat. Nemůžeme mezi kategoriemi soupeřit, kdo je nejlepší. Jednotlivé kategorie by měly na sebe navazovat a na konci každé kategorie by měl být na výstupu hráč/hráčka s určitým typem dovedností.
10) Co ti florbal vzal a dal?
Vzal čas? Ne, s tím jsem musel počítat, když jsem do vlaku jménem SNIPERS vstoupil. Dal mi spoustu nových zkušeností, nové přátele a především smysl v činnosti, kterou v klubu dělám.
11) Co bys vzkázal mladým dravým Sniperům?
Dělej to, co tě baví, a nenech se odradit prvním neúspěchem. Cesta za úspěchem je velmi dlouhá, trnitá, bolestivá a není zadarmo, ale nakonec zjistíte, že ta tvrdá práce stojí za to.
12) Jak moc ti florbal chybí v současné "covidové době"?
Chybí mi neskutečně! Chybí mi radost, zklamání, píle, křivdy a vše kvůli čemu to děláme.
13) Myslíš, že se ještě letošní sezóna rozehraje?
Sezóna 20/21 je už bohužel pryč. Pokud se nějaký „restart“ povede, tak doufám, že se v plné síle sejdeme a připravíme na další sezónu, kterou si maximálně užijeme.
14) Doporučil bys Snipery novým zájemcům o florbal, případně proč zrovna Snipers?
Snipers bych doporučil určitě všem holkám a klukům, kteří se chtějí bavit pohybem a najít si kladný vztah ke sportu.