Pojď nám, prosím, povyprávět o své účasti na Gothia Innebandy Cupu, který se konal ve švédském Göteborgu. Kdo s nápadem jet na tento turnaj přišel?

Tak nápad nebyl z mé hlavy. Dostal jsem nabídku. Od trenéra z Panters Praha Lukáše Jenšíka. Když jsem mu psal že můžu jet zeptal se mě, jestli neznám někoho, kdo by mohl jet tak jsem si řekl, že by bylo super tam jet ve více lidech napsal jsem svému spoluhráčovy. Vojta ihned souhlasil že se mnou pojede. Jednalo se o výpravu do švédského Goteborgu. Na turnaj Gothia cup.

Jaká byla cesta? Přeci jen švédské město je od Třebíče vzdálené více jak 1 200 kilometrů. Jak jste se přepravovaly? Máte nějakou vtipnou příhodu z cesty?

Cesta tam byla velmi náročná. Protože jsme ve 2 hodiny ráno museli jít na trajekt který jel hodinu. Abych se přiznal tak kdyby se ta loď tak nehoupala tak asi usnu. V autobuse jsem se zabavil pár kousků cesty tím, že jsem hrál hry.

Přibližte nám trochu váš „život ve Švédsku“. Kde jste byly ubytované? Zkusily jste něco z místní kuchyně nebo nebyla šance, popřípadě vám nepřišlo nic moc lákavého? Navštívily jste nějaké místo, které vás překvapilo?

Když jsem poprvé vylezl ven z autobusu hned jsem pocítil tuhou zimu. Jelikož jsme byli furt na hale tak jsme bohužel nestihli nějakou tu památku, ale zajímavá místa nám neutekla. Z jídla si tak vybavuji jen sladký chleba, který jsme měli na snídani. Byl velmi výborný.

Přesuňme se na florbalovou palubovku. Z turnaje si odvážíte stříbrné medaile? Který zápas vám toho nejvíc „dal“?

Tak ve skupině jsme měli v poměru lehké soupeře. Proti Kalmarsundu to bylo vyrovnané ale my věděli že vyhrajeme. Jestli se ptáte, proč jsme ze začátku prohrávali tak vám to řeknu takhle. Myslím si, že jsme podcenili začátek. Jelikož jsme vstřelili gól na 1:2 tak nás to nakoplo a začali jsme obracet vývoj. Na tomto zápase bylo vidět že švédští rozhodčí nechtějí abychom vyhráli. Za mě byl nejtěžší soupeř v semifinálovém utkání proti Munka-Ljungby bylo to velmi vyrovnané ale zvládli jsme to. Protože jsme měli pevnou obranu.

Tak zápas jsme si pokazili sami ze začátku, když jsme rozehráli blbě standardku. Ale bylo to velmi vyrovnané. Makali jsme na sto a víc procent ale nestačilo to na soupeřovu výbornou obranu. Potom jsem dostal 2 minuty za nesportovní chování ještě z jedním z Bratislavy. V hře 4 na 4 jsme dostali gól a bylo to 2:0. Zápas se až do druhé třetiny nezměnil. Dokázali jsme snížit na 2:1 vzápětí jsme však dostali gól na 3:1. To nás ale nezastavilo dokázali jsme srovnat. Už docházeli síly. Kvůli jsme dostali dva zbytečné tomu góly, které byli s velkým štěstím dopraveny do naší brány.

Já osobně turnaj hodnotím velmi pozitivně. Prakticky jsme se s těma kluky neviděli. Ale dokázali jsme se dostat do finále. Tak tu nejhezčí vzpomínku mám, když jsme z úplného nic dal gól. Bylo to velmi úžasné dát gól ve finále.

Doporučil bys podobnou zkušenost dalším z našich hráčů a hráček?

Tak určitě bych jel znovu klidně ve stejném složení týmu. Doporučil bych to samozřejmě. Aby pocítili zimu ale především dobrý pocit ze hry.