Ahoj holky, díky, že jste si na naše čtenáře udělaly čas. Pojďte nám, prosím, povyprávět o vaší účasti na Gothia Innebandy Cupu, který se konal ve švédském Göteborgu. Kdo s nápad jet na tento turnaj přišel?

Eliška: Ahoj! Zdravím všechny čtenáře, kteří si přišli přečíst tento článek. S tímto nápadem přišel klub Bulldogs Brno, se kterým jsem tuto cestu absolvovala. Minulý rok jsme jely též do Švédska, ovšem na Kalmarsund Cup, který se koná v květnu.

Linda: Jelikož jsme byly už minulý rok na Kalmarsund Cupu, kde jsme obsadily druhé místo, tak trenérka přišla i s tímto turnajem, který je vlastně největší ve Švédsku s cílem pokusit se probojovat co nejdál to půjde a dovézt nějaký cenný kov do Česka.

Jaká byla cesta? Přeci jen švédské město je od Třebíče vzdálené více jak 1 200 kilometrů. Jak jste se přepravovaly? Máte nějakou vtipnou příhodu z cesty?

Eliška: Cesta byla dlouhá, jely jsme zhruba 28 hodin. I přestože jsme měly závadu na autobusu, nálada v autobuse se nezkazila a holky i trenérka byly neúnavné. Díky závadě jsme totiž nestihly trajekt.

Linda: Cesta byla velmi dlouhá a náročná, trvala asi okolo 21 hod. Měly jsme spoustu zastávek a dva trajekty. Hned první do Dánska nám ujel z důvodu zpomalení po cestě kvůli silnému větru. Takže místo trajektu, který jel v 1 hod. ráno, jsme jeli až dalším ve 3. Druhý trajekt do Švédska byl už bez problému, akorát kvůli zdržení se nám musel zrušit přátelák, který byl ve Švédsku domluven.
Nemyslím si že bych měla přímo nějakou srandovní příhodu z cesty, ale celkem vtipné bylo když jsme měly zastávku v Německu a my jsme dovážely do Švédska nějaký český dobroty pro naše protihráče jako dáreček a naše trenérka koupila takové barevné papírové taštičky, do kterých jsme to pak daly a ona měla z toho strašnou radost. Jenže my jsme byly ospalé a nějak jsme se do toho nedokázaly vžít jak ona, tak byla pak taková smutná že ona má takovou radost a my moc ne.

Přibližte nám trochu váš „život ve Švédsku“. Kde jste byly ubytované? Zkusily jste něco z místní kuchyně nebo nebyla šance, popřípadě vám nepřišlo nic moc lákavého? Navštívily jste nějaké místo, které vás překvapilo?

Eliška: Byly jsme ubytované na místní škole, která měla i vlastní jídelnu. Měly jsme tam takzvané „švédské stoly“, což mi moc vyhovovalo. Vařili tam opravdu výborně, každý den jsme odcházeli s plným žaludkem. Na prozkoumání Göteborgu nebyl moc čas, ale navštívily jsme místní obchodní dům a prošly si zdejší zimní výzdobu. Také jsme byli u hokejového stadionu, kde se odehrál zápas o třetí místo mezi Českem a Finskem. A i když už bylo po zápase, atmosféra na mě zapůsobila.

Linda: Byla to veliká změna, přijely jsme do obrovské zimy. Teplota hned druhý den klesla až na - 16°, což byl pro nás velký šok. I přes mnoho vrstev jsme mrzly. Moc jsem se těšila na tradiční masové kuličky, které samozřejmě nezklamaly, ale aby se až moc nepřechválilo, tak snídaně tam teda moc dobré nebyly. Všechno pečivo je na sladký způsob, takže to spíš chutnalo jak nějaká buchta, která se šunkou či sýrem moc dobrá opravdu nebyla. Jinak ty jídla byly z většiny jak v Česku. Bohužel, nebylo nějak moc času někam jezdit, ale když jsme jeden den hrály až k večeru, tak jsme si jely koupit turnajový merch na halu. Po cestě jsme si spletly halu a omylem jsme vešly do jiné, ale vůbec jsme toho nelitovaly. Byla to více účelová hala, která by byla rájem pro každého sportovce. Viděly jsme tam hokejový stadion, hřiště na florbal, trávník na fotbal, trať na běžky a dvoje fitness centra, takže to mě hodně překvapilo. Rozhodně bych to uvítala v Česku.

Přesuňme se na florbalovou palubovku. Z turnaje si odvážíte bronzové medaile, kdy jste v semifinále těsně nestačily na Warberg IBF, nicméně, který z vašich zápasů vám přišel nejnáročnější? Který zápas vám toho nejvíc „dal“?

Eliška: Za mě to bylo určitě to semifinále. Jsem pyšná na celý tým, že jsme se udržely v hlavě a bojovaly do posledních vteřin. Bohužel nám chyběl krůček od finále, ale třetí místo je taky krásné úspěch.

Linda: Ano, v semifinále pro nás turnaj bohužel skončil, ale myslím si, že se není vůbec za co stydět, protože se nám celý turnaj velmi povedl a odjížděly jsme s krásným 3. místem.
Podle mě nejtěžší byl opravdu ten v semifinále proti Warbergu i po psychické stránce, protože hradiště bylo zaplněné švédskými fanoušky, kteří nám křičeli za zády, ale zvládli jsme to ukázkově. Herně to bylo také dost vyrovnané, troufnu si říct, že my jsme byly lepší, akorát nám to tam bohužel nepadalo

Podělily byste se s námi, prosím, o nějakou svojí oblíbenou vzpomínku z turnaje? Ať už florbalovou nebo nějakou ze zákulisí?

Eliška: Celý týden ve Švédsku byl zážitkem. A pak určitě focení s medailemi celého týmu a ten pocit z při něm.

Linda: Asi nedokážu vybrat jen jednu, protože všechno tam bylo suprové, ale zkusím to nějak zobecnit. Jsem moc ráda, že jsem mohla strávit čas s tak super partou holek. Ráda jsem si zkusila florbal proti švédským a dalším zahraničím týmům. Určitě na to budu dlouho vzpomínat a ráda pojedu znovu, pokud se naskytne další příležitost

Doporučily byste podobnou zkušenost dalším z našich hráčů a hráček?

Eliška: Bezesporu ano, přála bych to každému.

Linda: Určitě ano. Byl to nezapomenutelný zážitek a přála bych každému, aby to alespoň jednou mohl zkusit. Florbalově to je úplně jinačí podívaná. A taky samozřejmě samo o sobě to Švédsko proste bylo krásné.

A na závěr jedna jednodušší otázka, jestli byste znovu a pokud ano, tak proč?

Eliška: Určitě ano, tyto zkušenosti a zážitky bych jinde nezažila než zde ve Švédsku. Švédsko je také krásná země, takže bych neváhala ani minutku.

Linda: Kdyby se naskytla další příležitost tak bych vůbec neváhala. Je to úplně odlišné od všech českých neligových turnaj a taky to je poznání nových míst a to se jen tak neodmítá.